18. září 2017

ŽIVOT PÍŠE PŘIBĚHY.

   Není život vždy úsměvný, veselý. Nutně k němu patří i ty chvíle nejsmutnější.  

  Měl jsem chřipku jako trám a vrchnost mi milostivě dala "bednu". Tzn. obsluhu telefonní ústředny a signálního přístroje. Po večeři volal předseda MNV z jakéhosi "Vořežprutova". Chtěl spojit velitele, ptal se, jestli u nás slouží Tomáš (příjmení už jsem zapomněl). "Starej" zrovna ten sloužil déderáka (dozorčího důstojníka). "Bedna" mi hlásila ukončení hovoru a chvíli na to se opřel velitel o futra dveří bez dveří do místnosti dozorčího roty. Očima zrentgenoval místnost a pak ukázal na mne.
"Přiveďte mi do kanceláře Tomáše. Ať příjde jak je oblečený".

  Tomáš byl novopečený svobodník, velitel jednoho z motostřeleckých družstev. Tichý, mírný, klidný. Když velel ani dva metry nebylo jeho šeptání slyšet. Zrovna v teplákách a tričku četl na kavalci nějakou knihu - ohromný knihomol. Došli jsme. Příchodovou gymnastiku v kanceláři velitel setřel mávnutím ruky.
"Tomáši, sedněte si". Chtěl jsem odejít, ale velitel jen utrousil :
"Počkejte chvilku". 


   Pak to z něj vypadlo. Chladně, věcně. Úmrtí Tomášovy maminky včetně datumu pohřbu. Odcházel s pláčem. Velitel nekondoloval, jen jsem všiml, že to jeho poplácání po Tomášovu rameni bylo napůl pohlazení. Starej měl před sebou Knihu služeb. Ta se psala obyčejnou tužkou; až po té, co všechno prošlo podle plánu se přepsaly jednotlivé řádky propiskou. Žiletkou ořezával do popelníku tužku a hleděl do tlusté velké knihy v zelené vazbě.
"Máme jeden GAZ,druhý je na generálce v Českém Dubu, třetí rozstřelil ten nový řidič. Tomáše dostaneme na vlak jen na lyžích."
Přicvrnkl mi na stole krabičku jeho oblíbených Startek bez filtru.
"Dejte mi na něj pozor. Je to nečitelný klouček. Vzal byste jeho doprovod? Pozítří pojede. Ráno bude končit dozorčího roty, půlím mu služby. Vy máte hávéčko (hraniční volno). Dostane tři plus cesta."

Ilustrační foto - rPS Nová Pec (60.léta).


  V jedenáct hodin v noci se rozsvěcovala jen nouzová orientační světla. Obešel jsem cimry,ložnice pro mužstvo. Všude ticho. Abych ten posvátný klid nerušil, měl jsem píšťalku a hilznu ( dekorační náboj) na červené pletené šňůře zastrčenou do vnější náprsní kapsy. Tomáš ležel,ale nespal. Na světlezeleném podhlavníku se rozpostírala mokrá skvrna od slz. Nevěděl jsem, co mu mám říci. Zbaběle jsem dělal, že jsem ho našel spícího.

  Byla to pro mne kontroverzní služba. Odmítnout? Ne, to prostě nešlo. 
Organizačně to bylo jednoznačné. Bílé zastíráky, lyže, na hřbet jsem si dal batoh plné polní. V ní Tomášova brigadýrka, polobotky, taška s proviantem a dvě ploché gumy s háčky. Velitel mi přidělil jako zbraň škorpiona (Sa vz.61), desítku nábojů do té malé potvůrky,plus dvakrát dvacet v dlouhých zásobnících v jedné sumce. Byla to pro mne pocta. Žel, ne u příliš veselé záležitosti. 

  Na Tomášův odjezd jsme nastoupili do vyjeté lyžnice. Mírně vlnitý terén nám nedělal potíže. Dovedla nás až na nádraží v Nové Peci. V teplé čekárně se Tomáš převlékl a přezul.

  Ještě jsme spolu pokouřili po cigaretě. Svázal jsem jeho lyže s hůlkami, popruhem od sapíku je přehodil přes záda. Přikodrcala lokálka, Tomáš mi ještě zamával z okna. Asi patnáckrát mi děkoval. Nevěděl jsem za co.

Ilustrační foto - nádraží ČSD Nová Pec (současnost).


  Tomík se ve stanovený čas vrátil. Táhl s sebou velkou krabici a naditou tašku. 
"To napekla teta. Kluci, vezměte si".
Řízky, buchty, sladké řezy - nu, bylo toho spousta. Ale nějak nám to nešlo do krku. Ani ti největší žrouti se nějak neuměli rozhýbat ke své obvyklé činnosti. Bylo to spojeno s tím, co nikdy v té chvíli neuměl definovat. Musel jsem jít příkladem. Silou jsem do sebe nacpal dva řízky, tři buchty k čaji, dva sladké řezy. Pak se pomalu začali přidávat i ostatní...

  
  Utíkaly týdny a měsíce. Přišel čas prázdnin; tedy období, kdy vojenská vrchnost povolovala příjez soukromých osobních vozidel až k závoře roty - ovšem mohlo se jednat jen o rodinné příslušníky a návštěva musela být předem hlášena. V polovině prázdnin jsem ukončil jednu z "oblíbených" služeb,tzv.přesah. Měl jsem možnost spánku do 14:30. 

  Těsně před polednem mě ale vzbudil dozorčí roty se zprávou, že mám návštěvu. V rozespalosti jsem přemýšlel, kdo že by to za mnou mohl přijet. Rodiče,ti by se ozvali předem, Jitka mi dala "kopačky" (viz jeden z mých předchozích příspěvků),a "kolena mi nikde neujely", (nevěděl jsem o tom, že bych se mohl stát tatínkem-čekatelem), takže, kdo by to tak mohl být? Nezbylo než si opláchnout čuňu, obléci se a vyjít z budovy. 

  U závory stál Trabant Combi. Strážný mi hlásil - "Ten bělovlasý pán s tou hezkou holkou tě shánějí".
Neznal jsem je. V pohodě, v klidu, po vojensku i se salutem se jim představuji.

  "Jsem Tomáš starší a tohle je to moje nejmladší dcera". Muž podal upracovanou ruku tesaře, dívenka se mi představila jako Maruška. Děvče asi tak patnáctileté. Políbila mne na tvář a rozplakala se.
"Klid Maruško. Snad jen čas to všechno spraví, ale úplně nezahojí".

  Najednou je mezi námi rozpačitost. O čem mluvit? Bělovlasý muž vyndavá z kufru tráboše velkou krabici.
"Tohle napekla moje sestra. To je pro tebe".
Pracně vysvětluji, že změny v plánu služeb se týkaly i jiných, takže i jim ta odměna náleží. Muž pokyvuje svojí hustou bílou hřívou. Rozpačitost přetrvává. Až do doby, než z roty vyběhne Tomáš. 
"Máš vycházku. Převlékni se a pojedeme".
Tomáš mi tu vycházku vyjednal sám, velitel podepsal. Nešlo odmítnout, jako tenkrát v zimě za velkého sněhu...

  Sjeli jsme do Nové Pece. Poseděli v restauraci, oba Tomášové mi ukazují fotografie, přestavovaný rodinný domek, záběry z přísahy Tomáše, oslavné posezení u příležitosti jeho povýšení. Muž zde na fotkách má ještě jen lehce prošedivělé vlasy, vedle něj sympatická usměvavá paní. 


Přišel čas rozloučení. Děvče si srdnatě sedlo za volant. No tak to jsem špatně odhadl její věk,když už má řidičák.

S Tomášem pomalu vyšlapáváme kopec na rotu. Přemýšlím a nakonec mě to nedalo. Vracím k barvě vlasů Tomášova otce.
"Tak ty jsi si toho všimnul?" 
"Takhle otec zešedivěl během pár týdnů..." 

 



(c) Autor příběhu: Michal. 

CHCETE VÍCE PŘÍBĚHŮ OD TOHOTO AUTORA? Klikněte si na odkazy. 

1* Jak jsme od dívek dostávali "kopačky".  

2* Moje nejkrásnější Vánoce na vojně. 

3* Návštěvy.

3. září 2017

SLUŽBA NA ŽELEZNIČNÍM HRANIČNÍM PŘECHODU

Vzpomínky psovoda - OPK Horní Dvořiště 1965 -1967.

Sloužil jsem na Oddělení pasové kontroly (OPK) Horní Dvořiště jako psovod. 
Četa OPK se skládala z tří družstev. Výzbroj: samopal Sa vz.58, v zásobnících 40 nábojů. Pistole ČZ vz.50 v zásobníku 4 náboje. Signální pistole + náboje (tzv.světlice) 

  Družstva se střídaly po 12 hodinách, ranní od 7:00 do 19:00 a noční od 19:00 do 7:00 hod. Náš úkol byl kontrolovat nákladní vlaky směrující do Rakouska a dále do Itálie. A vlaky jezdící k nám. Soupravy do Rakouska a zpět protahovala naše parní lokomotiva (pětikolák později čmelák).     


Dobové foto

  
  Osobní doprava, to byly dva vagony, přidané k nákladní soupravě jednou za 24 hod. z Českých Budějovic do Lince (Linz) a zpět. Naším úkolem bylo vyhledávaní ukrytých osob a pašovaného zboží. Doprovod vlakových souprav z nádraží na státní hranici a zpět. Prohlídky probíhali v prostorách kolejiště nádraží. 


Dobové foto


  Psi sloužící na pasových kontrolách měli základní výcvik a navíc prověřovací výcvik - to znamená vyhledávaní ukrytých osob v nákladních vlacích. Každý vlak prověřovali dva psi. První procházel pod soupravami a po prohlídce vlaku pes prověřoval levou stranu kolejiště a psovod pravou stranu. Po příchodu na výkolejku (vysvětlení pojmu výkolejka - bylo to železobetonové monstrum které obsluhoval určený nádražák pod dohledem hlídky z roty a nasouvalo se to do kolejiště), která se nacházela v prostoru drátů (signální stěny), se setkal psovod s hlídkou z roty a pak se spolu se psem vrátil asi 100m zpět, tam byla nad kolejemi lávka a z té se střežil prostor kolejiště směrem do vnitrozemí. V případě narušení střílela hlídka světlicemi signál k zastavení vlaku. 


Dobové foto


  Druhý psovod s pomocníkem, který nosil žebřík a lávku, a z výšky kontroloval otevřené vagony ze shora (metrové dříví, uhlí a jiné sypké materiály),proto ten žebřík. Lávka se používala tam, kde vzdálenost mezi vagony byla větší, jinak pes běžně přeskakoval z vagonu na vagón. Když byly vagony kryté, tak pes větřil u dveří. 


  Psovod taky kontroloval na své straně neporušenost plomb. Na druhé straně soupravy, souběžně se psovodem, postupoval velitel hlídky a kontroloval druhou stranu vagonů. V případě porušení, nebo chybějících plomb prováděli detailní prohlídku, po které byl vagon zaplombován za účasti důstojníka PS, celníka a pracovníka ČSD. Druhý psovod postupoval za prvním tak, aby nerušil práci prvního psa. Zbytek prověřovací skupiny postupoval za druhým psovodem asi ve vzdálenosti 3 vagony, to byl ten výše uvedený důstojník, celník a nádražák.  


Dobové foto


  Sloužili jsme 12 hod služby. Někdy to bylo v pohodě, ale jindy vlak za vlakem. Psi běhali po žebříku jak po promenádě, nejhorší pro ně byl koks, volně ložené brikety, to jejich tlapky hodně trpěly, vlčí paspárky se při poškození operovaly na veterině. Pes, co dělal spodek soupravy - vagony jsou odspodu samá kolomaz a do toho závěsné oka spojovacích táhel, si taky užil. A to vše na nádraží kde probíhá běžný provoz. 


   Psovod sloužící na denní směně se postaral o psi co sloužili v noci (odvedení do kotců, krmení apod.). Mezi psovodem a psem vzniklo zvláštní pouto. Představte si parní lokomotívu, kravál, pára, kouř... A on zůstává klidný a dělá svoji práci.


Dobové foto


  A jenom dovětek ke službě u OPK. Naše služba byla odlišná od služby na rotě PS, protože jsme byli cizincům na očích. V roce 1966 jsme jako první začali nosit novou uniformu (tesiláky místo kopřiv). Nebyla žádná buzerace, protože jsme šli ze služby do služby. Občas po službě jsme zašli na pivo, zadním vchodem, do nádražní hospody. A když jsem měl vycházku, tak do ty samý hospody, ale předem. Anebo, asi dva kilometry, do vesnice, kino a opět hospoda. 




  Nekouřili jsme žádné drahé cigarety,ale koupili tabák (Taras Bulba a Kapitán) smíchali v poměru 1:1 a balili "kombajnem" nebo si cpali dutinky. Tak taková jsme byli „elita“  :-)  


video
Youtube video - OPK Horní Dvořiště 

VIDEO v lepší kvalitě (480p): klikněte zde


(c) Autor + fotografie: Anton 

Děkuji tímto za svolení publikovat text a dobové fotky na weblogu Pohraničník. 





 Zajímá vás více na téma železniční doprava ČSD a státní hranice ČSSR? Klikněte si: 

*** Vlakem za dráty 

*** Nádraží Železná Ruda - Bayerische Eisenstein 

*** Železniční doprava Berlin Ost West  

*** Vlakem do Českých Velenic