11. června 2012


ŽIVOT VOJENSKÝ-ŽIVOT VESELÝ *

Nástrahy pohraničářské dovolené – na polské hranici. 

Po přečtení povídky „Kulturisti“  se mi,odkudsi z podvědomí,vynořil dávno a dávno zapomenutý příběh z léta 1974.
My starší,někteří s trochou nostalgie,jiní s opovržením,vzpomínáme na poukazy k výběrové rekreaci ROH. Lid dělný tvrdil,že poukazy jsou „přebrané,“ šéfové si vyberou ty lepší a zbytek hodí do placu. Všichni měli zájem o „Zlaté písky,“ (Bulharsko,letecky,s plnou penzí, třítýdenní pobyt v plné sezoně za 1400,-Kčs). Velký zájem býval i o zimní pobyty na horách či prázdninové termíny ve vyhlášených letoviscích tuzemska.

ROH


Jenže,jak na horách,tak u vodních ploch,bylo třeba rekreační objekty naplnit celoročně.A tady nastával problém.Kulturní referenti obvykle prosili a škemrali,aby vůbec ty „neatraktivní“ poukazy udali.A takhle nějak začíná můj příběh.
V létě 1974 jsem „za příkladný výkon služby,“ (okraj HP,dva studenti z NDR,mapa,kompas,velké lovecké nože,výuční listy a vysvědčení ze školy) dostal poukaz k dvoutýdennímu pobytu na chatě Ministerstva vnitra „Malý Šišák“ v Krkonoších.

Z takovéto odměny jsem byl,mírně řečeno,konsternován. Já,jediný záklaďák ve vycházkové uniformě na celé budově.Všichni ostatní v civilu. Později mi došlo,že jde o důstojníky a praporčíky, ,pohraničníky a SNBáky s rodinami.

Hned druhý den po snídani jsem,nazdař Bůh, vyšel z chaty a namířil si to doprava,po silnici do kopce. U Špindlerovy boudy jsem našel turistickou mapu a rozcestník,trošku se zorientoval a vyrazil po červeně značené „Stezce přátelství.“ Neumíte si představit šok kluka ze západní čáry,který viděl hraniční mezník jen při zavádění a potom ještě dalekohledem,že špaku.


plr


Tady jsou mezníky střídavě,po obou stranách cesty! Lidi prostě chodí sem – tam,nikdo neřeší,že překračuje SH mimo hraniční přechod...
Neřeším to ani já a prostě jdu. Jdu a dívám se. Když značená cesta odbočuje do polského území,zastavím se.Nevím zda smím,či nesmím.Nebýt voják v uniformě,půjdu.Ale takhle?Nezavřou mě?

Problém se vyřešil sám.Rozhrnula se kosodřevina,z ní vystoupil kluk mého věku. Maskáče,vysoké šněrovací boty,opasek s dohodou,na něm visí zbraň velikosti asi tak „škorpíka.“ (má ji proklatě nízko,jako kovboj na Divokém západě).
Postavil se „do pozoru,“ švihnul dva prsty ke štítku čepice a neuvěřitelně rychle něco brebentil.

Probůh,on mi snad podává hlášení!!! Vyšponoval jsem se tedy též,vojenský pozdrav opětoval.Pak mu pomalu a zřetelně říkám:“Neblbni! Ty jsi vojín,já jsem vojín,ty vopičárny si necháme pro oficíry.“ Pochopil velice rychle. Vysvětlil,že bratři jsou “v Polsce“ vítáni a gestem zval k další cestě na jejich území.Několik set metrů mě doprovázel.Řeč vázla,mluvil příliš rychle.Když jsem ho „zbrzdil,“ stejně mu to dlouho nevydrželo.


wop


Poklepem na rameno mě zastavil a lehce zapískal.Rozhrnula se kosodřevina,vystoupil jeho kolega, „předali“ si mě. První si, po vojenském pozdravu, dal „čelem vzad ,“ druhý se mnou pokračoval. Prostě jsem chodil s ozbrojeným doprovodem. V bodu,kde se značená stezka vracela na naše území,jde proti nám chlap.Běžný turista.Ne tak pro kolegu pohraničníka. Staví se „do pozoru,“podává civilistovi hlášení. Ten se ke mně obrací a krásnou,českopolskou směsí se nejprve vyptává,co dělá Pohraniční stráž na hranici s Polskem. Z řeči mi vyplynulo,že je velitelem jejich roty. Zve mě na „večer družby,“ ukazuje sotva zřetelné,stromovím kryté stavení.To jsou naše kasárna,večer čekáme. Vymlouvám se: „Já,cizinec,navíc voják,na vaše území?“ Odpověď byla stručná: “ JÁ jsem tu velitel! JÁ si to zodpovím! Nadřízení daleko!“


Večer jsem tedy překročil SH a zašel na jejich rotu. Nevím,jestli byli tak „vydrezúrovaní“ nebo je to „normál.“ Ale všude,dozorčím u vchodu počínaje a někým, na obdobě naší PVS konče, dostávat hlášení,rotě kvůli mně velet „pozor,“ všude všechno mokré a typický pach mazlavého mýdla... Prostě se mi ježily chlupy :-)

K večeři,prý na moji počest,bylo podáváno polské národní jídlo.Název jsem dávno zapomněl.



Popsal bych to jako vařené brambory s houbami na kyselo.Po obvyklé výměně zkušeností ze služby,(velitel tlumočil),jsem byl pozván do místní osvěžovny.(Nebyla tak docela místní,jeli jsme GAZem asi půlhodinu.)

Začalo to dotazem:“Co budeš pít?“ „My jsme národ pivařů,zkusil bych tedy vaše pivo.“ I byla mi přinešena třetinka něčeho,co pivo připomínalo jen barvou. Nízká pěna,vůně žádná,chuť odpovídající naší desítce.


Dodnes se za svoji reakci stydím.Budiž mi omluvou,že jsem byl „mladej a blbej,“ Chci věřit,že dnes už zbylo jenom to „a“. Mladej nejsem určitě. Díky uniformě jsem se cítil dospěle až silně.

I pravil jsem:“Tomuhle říkáte pivo? U nás se pije,když ne z tupláku,tedy alespoň z půllitru. Takovýchhle – deset!“


piwko


Než jsem se nadál,stálo přede mnou, zahraničním hostem, 10 třetinek.Předváděl jsem se. “Nakopal“ jsem je tam ex. Když jsem pokládal tu poslední,v hospodě bylo takové ticho,až uši bolely. Štamgasti se začli zvedat a hrnout se ke mně.Podvědomě jsem zkontroloval,zda jsem u zdi a nikdo za mnou. „Nesmíš uhodit jako první!“ myslel jsem si.“Až tě praští,braň se a děj se vůle Boží!“ 

Ne,nechtěli mě inzultovat.Byli tímhle kouskem tak nadšeni,že se každý chtěl se mnou napít.
A začalo předposlední dějství této anabáze.Asi 15 štamgastů,každý se dvěma „stakany“ v ruce.
Ten Wódka,onen Zubrowka,prostě příšerná směsice tvrdého.Normálně to nepiju.Ale – mladej nechtěl nikoho urazit :-)


zubrowka

Probudil jsem se,někdy k polednímu,ve své posteli na Malém Šišáku.Tady bota,tam čepice,kravata zavěšená za gumičku na noční lampičce...Nevím,jak v alejích,ale na pokoji nablito nebylo. Zcivilizoval jsem se a sešel do jídelny.Personál se významně usmíval,ostatní hosté se tvářili neutrálně.Raději jsem se nevyptával.

Dodnes nevím: Přišel jsem sám? Přivedli či přivezli mě?
Jak a čím? Prostě – vóóóbrovskýýý vokno... K útvaru za mnou žádné hlášení nedošlo,tak snad ta mezinárodní ostuda zůstala utajena. Alespoň dodnes.



(C) AUTOR: http://www.lide.cz/Frantisek.Nahrabecky







Komentáře

(Robert - Mail - WWW)
Ide o BIGOS!!! Zdravim Vas!

Poláci. (Pohraničník - ADMIN. - Mail - WWW)
Já sám jsem měl možnost být 2x na návštěvě v Polsku,v dobách,kdy jsem sloužil u Pohraniční policie ve Vávrovicích u Opavy,na polské hranici,v 90-tých létech.
Z toho jedna návštěva byla díky známosti jistého vávrovického četníka s ředitelem polského pivovaru přímo u zdroje výroby polského piva,viz:http://pohranicnik.bloguje.cz...php
a druhá návštěva byla u velitele polské "placówky" WOP v Pilszczi http://pl.wikipedia.org...ygada_WOP
V obou případech byli polští přátelé skvělí hostitelé a velmi přátelští lidé.
A je pravda,že Wódka,Zubrówka a jiné bardzo mocne destiláty vždy tekly proudem :-)

bigos (Lu - Mail - WWW)
to jídlo se jmenuje bigos, základem je kysané zelí, dále je tam maso, uzenina, houby, sušené švěstky, víno... teda v plné verzi, tam se asi podávala lehce "okrájená" verze :-))

Vidnava (horjenka - Mail - WWW)
Mohu potvrdit, ve Vidnavě taky tekly proudem destiláty Polské i naše.

(Kučera - Mail - WWW)
Počas služby u Dunajskej pohraničnej stráže sme s člnom bežne pristávali na Maďarskej strane. Chodili po brehu a vyčkávali príchod lode. Nebol žiadny problém aj keď sme občas stretli maďarského pohraničníka. Ale iba výnimočne. 2po. Medveďov

Žádné komentáře: