11. června 2012


KOLEGOVÉ Z OPK .

Pohraničářský příběh z února 1980 . 


    Admin blogu Pohraničník – Zdeněk, mně požádal o novou povídku. V noci jsem nemohl usnout, tak jsem přemýšlel a vzpomněl jsem si na kluky z OPK.
 
Možná každý neví, že v Děvínské Nové Vsi byl železniční pohraniční přechod Děvínská Nová Ves – Marchegg. A taky, že na 8.r.PS byla četa kluků sloužící na OPK. Nebyla to klasická vojenská četa, bylo to vlastně jen družstvo o deseti nebo dvanácti mužích a velel jim absolvent. Moc jsme se spolu nestýkali. Oni měli svoje povinnosti a my zase své povinnosti. Ráno odešli z roty a vrátili se až večer kolem dvaadvacáté hodiny.  Setkávali jsme se s nimi hlavně my, co jsme sloužili dozorčího roty. Ráno jsme jim vydali zbraně a náboje a večer to zase jiný dozorčí převzal zpět. Veškeré služby a činnosti měli na oddělení OPK na vlakovém nádraží. 
OPK1
  

  Mladí vojáci to měli u OPK těžké, protože většinou přišli jenom dva a tím na ně padly veškeré práce.  Převlékání postelí, (každý ví kolik má spacák knoflíků, které je třeba rozepnout a potom zase zapnout při výměně povlečení), taky úklid pokoje a jinou zábavu vykonávali zásadně holubi. S jedním jsem se znal od vidění z výcviku v Malackách a dost nás sblížilo, když jsem mu večer ve službě jako pomocník dozorčího roty nebo později jako dozorčí roty dobrovolně pomáhal vypáskovat náboje ze zásobníků. Jeho kolegové mu jako nejmladšímu dali svoje zásobníky s náboji a on je měl vypáskovat a odevzdat. Pak teprve mohl jít do kotců postarat se o svého chlupatého kamaráda psa, protože dělal psovoda. A co se dělo dál, když přišel na pokoj to už nevím. Ale mazácká vojna v téhle četě byla dost tvrdá. Nebudu vojína  jmenovat, protože, proč? Á to se dozvíte až později. 
OPK2
 

   Tento příběh se nestal přímo mně, ale taky jsem v něm sehrál svou úlohu. Bylo to v únoru roku 1980, a vyprávěl mi ho právě ten kolega.
  

   Kluci z OPK začali chodit ze služby v hodně špatné náladě. Jednou jsem měl službu pátrače, a protože byl venku velký mráz, rozhodl jsem se, že se skočím na nádraží ohřát. Vzal jsem si sebou časopis a sedl si do čekárny. Moc cestujících v čekárně nesedělo, ale nemohl jsem si nevšimnout čtyř děvčat, trochu tmavší pleti než bývá v našich končinách zvykem a ještě podivnější bylo jejich chování. I přesto, že to byly sokyně v lásce, a jedna druhou by nejraději uškrtily, chovaly se k sobě jako největší kamarádky.Rozevřel jsem si časopis a předstíral, že čtu.
 

  Mezitím se hlídka z OPK rozestavěla po peróně nádraží. Čekají na vlak jedoucí do Rakouska, blesklo mi hlavou. Čtveřice dívčin zpozorněla, a začaly si něco šeptat. Mladý pohraničník stojící na peróně vešel do čekárny. Nehnul ani brvou, strčil si cigaretu do úst a začal se plácat po kapsách, a dělal, že hledá sirky. Pak přistoupil ke mně, pozdravil mně a zeptal se, zda nemám oheň. Odpověděl jsem na pozdrav, sáhl pro sirky a podal je vojínovi. Ten se otočil zády k děvčatům a tichým hlasem mi řekl, že kvůli těmhle bosorkám jim náčelník zatrhl vycházky, opušťáky i dovolenky. Tyhle podivné jezinky se motají na nádraží kolem pohraničníků a to vrhá špatné světlo na celé OPK, a PS. Pokud se jich kluci nezbaví, nebudou žádné výhody. Nevědí přesně, co udělají, ale nějaký plán už mají. Důležité je aby holky od sebe rozdělily.
 

   Za pár dní po návratu ze služby mi prozradil, že hon na čarodějnice začal. Na trati mezi nádražím a železničním mostem přes řeku Moravu je stanoviště OPK s třímetrovou pozorovatelnou. Jeden mazák-psovod si tam pozval jednu z těch bab a doporučil jí, aby přišla z druhé strany, aby jí nikdo neviděl. Služebního psa přivázal ke schůdkům na pozorovatelnu. Přišla celá nažhavená. Začali se objímat a on jí začal svlékat, trochu se bránila, ale jen chvíli, pak se nechala svléknout do naha. Nebyla to žádná sranda, byl únor, venku mrzlo jen praštělo, vojáček sebral její oblečení, zmuchlal ho do klubíčka a vyhodil ho na pozorovatelnu. Po schůdcích vystoupil na pozorovatelnu a věnoval se strážní službě.

   
Právě kolem projížděl mezinárodní rychlík plný ruských Židů opouštějících Sovětský svaz a stěhujících se do Izraele. Nahá slečna zůstala dole, a poskakovala kolem pozorovatelny, aby nezmrzla. Ve vstupu na špak jí bránil služební pes. Přesto, že venku mrzlo, cestující Židé ve vlaku otvírali okna, pokřikovali a se zalíbením koukali na poskakující nahou dívčinu. Vlak projel, nahá dívčina musela slíbit, že už na nádraží nikdy nepřijde, že dá vojákům pokoj. Přesto jí nechal trýznitel pro jistotu notnou chvíli nahou poskakovat, než jí hodil oblečení dolů. Ta na sebe rychle naházela oblečení a zmizela mezi vagóny.
 

  Druhou výtečnici zlákal na podobnou fintu nejmladší voják, chtěl jí postrašit, pustil na ní služebního psa a hned svůj povel změnil, jenže rozběhnutý pes byl rychlejší a stačil tu holku kousnout, sice jí hned pustil, ale chrup zůstal vytisknutý na předloktí dotyčné asi dost dlouho. Proto nechci zmiňovat jeho jméno. Co kdyby někdo chtěl odškodnění jak je dnes zvykem. Podstatné bylo, že už se na nádraží víckrát neobjevila.
  
Třetí puberťačku vyhnali z nádraží tím, že na dámský záchod, do vedlejší kabinky, vhodili okýnkem  nějakou petardu, snad dělobuch, ale tomu jsem nechtěl a stále nechci uvěřit, tlaková vlna z detonace by s velkou pravděpodobností vybila okna, ale něco jí tam vhodit museli, protože vyběhla z WC s kalhotami na půl žerdi a natáhla je až za nádražím u bufetu. 
OPK3
 

  Zůstala už jen čtvrtá holka. Tu asi neodradily ani dobré rady kamarádek, ani jejich zážitky. Stále se motala po nádraží, a obtěžovala vojáky.
  

   Zase jsem sloužil v civilu a skočil se mrknout co je na nádraží nového. Podivná dívčina opět kroužila po nádraží jako sup. Dostal jsem nápad. Počkal jsem, až budeme v čekárně sami, přistoupil jsem k ní, vytáhl služební průkaz a důrazně jí požádal aby se legitimovala. Zabralo to přesně jak nás učil kapitán od kontrášů. Potvrdila se jeho teorie, že některé osoby se více bojí příslušníků v civilu než v uniformě.
  Prohlédl jsem místo bydliště a zjistil, že nebydlí v Děvínské Nové Vsi, ale v Bratislavě. Na tom jsem založil svůj plán.
 ,, Milá slečno,“ začal jsem ,,nacházíte se v příhraničním území, bydlíte v Bratislavě, na vlak nečekáte, protože nemáte jízdenku! Jste vážně podezřelá, že se chystáte nedovoleně opustit republiku. Navyprávěl jsem jí spoustu blábolů, aby nabyla dojem, že jsem minimálně od KGB nebo jiné strašidelné organizace...
  "Nyní vám nasadím pouta a předvedu na oddělení. Za pokus nedovoleného opuštění republiky je sazba až dvě léta v nápravném zařízení". Schválně jsem dal důraz na slova, abych ji polekal. To se mi podařilo. Začala koktat, že sem jezdí jen z dlouhé chvíle a prosila o slitování. Vytáhl jsem si notes a propisku a opsal její údaje z OP. Pak jsem jí pohrozil, že jestli jí ještě jednou chytím ve vesnici, kriminál ji nemine. Od té doby jsem jí na nádraží nespatřil :-)
Mapka
 A ještě jedna událost se tenkrát odehrála. Jak tak chlapi z OPK, odbavovali rychlíky, vždycky si vytipovali několik osob z vlaku a ty vzali sebou na osobní prohlídku na oddělení. Po jedné takové prohlídce, náhodou šlo o dvě ženy, si právě ten můj kolega všimnul jejich podivné nepřirozené chůze. Upozornil na to služebně staršího kolegu a ten nad tím jen mávl rukou, s tím, že možná mají něco s kyčelními klouby. Ale mladý kolega se nedal odradit, vrtalo mu hlavou, že ženy různého věku mají stejný problém s chůzí.
  
Upozornil na to náčelníka OPK, ten nechal ženy znovu prošacovat a kolegyně z OPK při osobní prohlídce zjistila, že obě ženy mají v útrobách skryté větší množství zlata.
  Kluci z OPK, začali opět chodit na vycházky, jezdit na opušťáky a dovolenky. S tím, že některé osoby mají větší respekt z  příslušníků v civilu, než v uniformě jsem se setkal ještě jednou, ale to už je jiný příběh.
 

Byl jsem u toho.  

(C) Autor  Jirka:   http://www.lide.cz/JIRKAMAC 

Fotografie: http://www.vojensko.cz/ 
                     






Komentáře

Služba na OPK. (ADMIN - Pohraničník. - Mail - WWW)
Vzpomínám si,že v dobách mé služby na 1.rPS v Trojmezí (1985-1990) jsem vždy záviděl veliteli čety z "roty OPK",neboť měl velké leho. Kluci z OPK (záklaďáci) byli furt ve službě,se školením a výcvikem se to na rotě OPK v Pomezí nepřehánělo :-)
Spokojeni byli i samotní vojáci,kteří sloužili na OPK Pomezí (Schirnding). Kouřili zásadně jen americké cigarety,žvýkačky měli i takových značek o nichž nikdo ani v Tuzexu neslyšel,o "nemravných" časopisech ani nemluvě ;-)
Něco málo vím i od svého kamaráda a kolegy od PS, Martina C.,který si jako záklaďák kroutil vojnu na silničním OPK v Bratislavě a v Pomezí.
Mimo jiné vyprávěl pár historek,které by rozhodně stály za publikování zde,na blogu Pohraničník.
Pokaždé,když jdu s Martinem,nebo kluky z naší ostravské "Grupy mocnego uderzenia PS" na pivo do Havránka či Hajcmana,přemlouvám ho,ať to sepíše dohromady a já to zveřejním.
Zatím však přemlouvám marně... :-(

(Raxel - Mail - WWW)
ty vole, poštvat na holku psa..... dost úchylárna.

Re: Raxel (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Hele,nemusíš se tady,tak trochu farizejsky,pohoršovat.
Jirka ve svém příběhu přeci píše,že ten voják ji chtěl jen trochu postrašit a psa hned odvolával,ale ten už ji stihnul ňafnout. O nějakém trhání tady není ani řeči a také k němu nedošlo. Byť to ten psovod přepísknulpes není stroj a jeden nikdy neví.

(Raxel - Mail - WWW)
no právě....

Vzpominky psovoda OPK (Tonda - Mail - WWW)
Vzpomínky psovoda OPK Horní Dvořiště
z let 1965-67

Náš úkol byl kontrolovat nákladní vlaky směrující do Rakouska a taky dále do Itálie. A taky vlaky jezdící k nám. Soupravy do Rakouska a zpět protahovala naše parní lokomotíva. Osobní doprava to byli dva vagony přidané k nákladní soupravě jednou za 24 hod. z Českých Budějovic do Lince a zpět. Naším úkolem bylo vyhledávaní ukrytých osob, a pašovaného zboží. A také doprovod souprav z nádraží na hranice a naopak. Prohlídky probíhali v prostorách kolejiště nádraží. Tohle vše uvádím proto abyste byly v obraze že psi sloužící na pasových kontrolách měli základný výcvik to je poslušnost, obrana psovoda, zadržení, práce na stopě, hlídaní. Navíc měli prověřovací výcvik - to znamená vyhledávaní ukrytých osob v dopravních prostředcích,(dnes by to byli výborný záchranáři)u nás, v nákladních soupravách. Každou soupravu prověřovali zpravidla dva psi. První procházel pod soupravami a po prohlídce vlaku prověroval levou stranu kolejiště a psovod pravou stranu. Po příchodu na výkolejku, tá se nacházela v prostoru drátů se setkal s hlídkou z roty a pak se spolu se psem vrátil asi 100m zpět, tam byla nad kolejemi lávka a z tý strežil prostor kolejiště směrem do vnitrozemí. V případě narušení střílel světlicemi signál k zastavení vlaku. Vysvětlení pojmu výkolejka - bylo to železobetonové monstrum které obsluhoval určený nádražák pod dohledem hlídky z roty a nasouvalo se to do kolejiště. Druhý psovod s pomocníkem, ten nosil řebřík a lávku kontroloval otevřené vagony zhora (metrové dříví, uhlí a jiné sypké materialy) proto ten řebřík, a lávka se používala tam kde vzdálenost mezi vagony byla větší, jinak bežně psi přeskakoval z vagonu na vagón. Když byli vagony kryté tak pes větřil u dveří. Psovod taky kontroloval na své straně neporušenost plomb. Na druhé straně soupravy souběžně se psovodem postupoval velitel hlídky a kontroloval druhou stranu vagonů. V případě porušení nebo chybějících plomb prováděli detailní prohlídku. Po které byl vagon zaplombován za účasti důstojníka z povolání, celňáka a nádražáka. Druhý psovod postupoval za prvním ve vzdálenosti asi 5 vagonu, aby nerušil práci prvního psa. A zbytek prověřovací skupiny postupoval za druhým psovodem asi ve vzdálenosti 3 vagony
to byl ten operační důstojník a dve holky (spíš mladé paní). Takhle ve skratce jsem popsal práci našich psů. Sloužili jsme 12 hod služby. Někdy to bylo v pohodě ale jindy vlak za vlakem. Psi běhali po řebříku jak po promenádě, nejhorší byl koks to jejich tlapky trpěli, vlčí paspárky se při poškození vyoperovali a ten co dělal spodek soupravy - vagony jsou odspodu samá kolomaz a do toho závěsné oka spojovacích táhel. A to vše probíhá na nádraží kde probíhá běžný provoz. Proto naši psi byli zvyklí nejen na psovoda ale taky na všechny lidi co spolu sloužili. Psovod sloužící na denní směně se běžně staral o psy co sloužily v noci (odvedení do kotců, krmení). Nebo když psovod marodil nebo byl na dovolence tak krmení dělal jiný psovod. Ale nikdy s ním nesloužil, to dělal jenom jeho psovod. Mezi psovodem a psem vzniklo zvláštní pouto, kdo to nezažil těžko pochopí. Ten můj pes věděl o mně i to co já ne. Ale pozor, nesměls ho zradit, nutit do něčeho na co neměl, musel mít tvoji plnou důvěru. Představte si parní lokomotívu kravál, pára, kouř, smrad, žhavý popel, horká voda. A on zůstává klidný a dělá svoji práci protože důvěřuje svému psovodu. Taky jsem v létě 1966 byl na výpomoc na OPK České Velenice a taky jsem 3 tydny strávil v chovné stanici Libějovice tam jsem čekal až dojde z opravy spálený motor zubní vrtačky, mému Kunovi plombovali ulomeny špičák. To tam sloužil ještě kapitán Kuchař psovod slavného Breka.
Ty první dvě fotografie jsou z našeho OPK, na té druhé jsem já se svým Kunem.
Díky Admine že jsi si na kluky z OPK vzpoměl.

Vzpomínky psovoda OPK (Tonda - Mail - WWW)
Omlouvám se, tá třetí fotografie je taky od nás to jsou kluci před naší ubytovnou (staré nádraží).

Vzpomínky psovoda OPK (Tonda - Mail - WWW)
Do třetice, samozřejmě ta čtvrtá fotografie, tá třetí je řebřík na špak.

Re: Vzpomínky psovoda. (ADMIN - Pohraničník . - Mail - WWW)
Tondo,
moc děkuji za zajímavý komentář. Co komentář,napsal jsi docela slušný článek,který nám ostatním vysvětlil,jak taková šichta psovoda u OPK vypadala.
A Tondo,ještě jedna věc. Poděkovat za článek o OPK v D.Nové vsi je třeba Jirkovi M. On je totiž autor a příběh mě zaslal. A já se nechci chlubit cizím peřím :-) Na kluky z OPK si vzpoměl Jirka,já to jen zveřejnil zde na blogu Pohraničník.

??? (Antirunkas - Mail - WWW)
Jake fotografie?

Dvojnik (Antirunkas - Mail - WWW)
Nekdo tady pise pod mym jmenem kvuli nejakym fotkam. Tady je pravy Antirunkas, pozor na padelky. Podle poslednich clanku priznavam, ze jsem zmenil nazor na ADMINA. Myslel jsem, ze to byl clovek, kteremu v mladem veku byl vyplachnut mozek a rozhodnul se byt vojakem z povolani. Vidim, ze jsem se mylil a od teto chvile ADMINA povazuji za normalniho cloveka se kterym je mozno diskutovat. Na rozdil od jinych lidi zejme Klub ceskeho pohranici. Muj hluboce zakoreneny negativni nazor na vojaky z povolani byvaleho rezimu je zalozen na me vojenske sluzbe v CSLA. Znovu opakuji, ze v pripade ADMINA jsem se zmylil.

Re: Antirunkas (ADMIN - Pohraničník - Mail - WWW)
Těmin fotografiemi myslel Tonda ony černobílé fota použité jako ilustrace k článku.
Neboť jsem žádné dobové fota z OPK Děvínská Nová ves nenašel,byl jsem nucen použít dobové fotky z OPK H.Dvořiště. A protože tam Tonda sloužil,zmínil se o tom.
A jinak,jsem rád,Antirunkasi,že jste pochopil,že nic není černobílé a často je všechno jinak,než se původně zdálo :-)
Hezký den!

ADMIN (Antirunkas - Mail - WWW)
Hezky den!

Re:Antirunkas (Tonda - Mail - WWW)
Antirunkasi netušil jsem že si můj dvojník. Je mi Tě líto. Já jsem se nepodepsal Antirunkas ale svým pravým jménem a nestydím se za něj jako Ty co se schováváš v anonymitě. Jinak, co tady pohledávaš? Tady vzpomínají PS-áci a podávají svědectví o době v které žili.
Nebo se Ti líbí co předvádí ČT, naposled s paní Jílkovou?

ad Vzpomínky psovoda Tondy (joe - Mail - WWW)
Před časem jsem na webu četl vyprávění člověka, který se jako student v padesátých letech rozhodl dostat přes hranice do Rakouska. Vybral si k tomu právě vlak s uhlím, který jezdil z Budějovic do Lince. Každý naložený otevřený vagon s uhlím byl postříkán vápnem a PS kontrolovala neporušení povrchu. Autor vzpomínky čekal připravený na noc, kdy bude sněžit. Zahrabal se do uhlí a podařilo se mu přejet přes Horní Dvořiště do Lince. Tam ještě neměl vyhráno, protože do roku 1955 patřil severní břeh Dunaje v Linci ruské okupační armádě, která kontrolovala přechody přes Dunaj, kde začínala americká okupační zóna. Naštěstí mu poradil jeden rakouský ajznpoňák, aby přejel Dunaj ráno tramvají s dělníky, protože tyhle tramvaje Rusové nekontrolovali, což se podařilo.

Vzpomínky psovoda (Tonda - Mail - WWW)
Na podzim roku 1965 se na našem OPK konal výcvik prověřovacích psů kterého se zůčastnili nový psovodi a nový psi určeny pro prověřovací službu. Byli tady kluci z OPK od Břeclavi po Cheb.
Záverečné prověrky složili všechny psi
na výbornou. Do konce roku 1965 se všechny vagóny s uhlím, koksem nebo briketami propíchávali do šachovnice tágy,(špičatá železná tyč s držadlem).
Kdo to neskusil nepochopí. Od začátku roku 1966 se rušil nejen EZOCH ale taky veškeré vagony se sypkými hmotami a dřevem kontrolovali psi zhora. Tím tá nejhorší práce odpadla. I když, na těch nákladních soupravách toho ještě zbylo stále dost co vyžadovalo dobrou fyzičku. Taky mi jednou pes větřil na metrovém dříví. S pomocníken jsme proházeli čtvrtinu (Polského)vagóna a na dně byl řízek. Byla to prověrka, nebo náhoda? Možná někdo z povzdáli sledoval naší reakci.

Ahoj Tondo (Josef Urban - Mail - WWW)
Nevzpomínáš na případ, kde pod metrovým dřívím měli dva poláci úkryt cca 2x1m, kontrola proběhla, vlak se v Horním Dvořišti rozjel do Rakouska, ale pes vracející se hlídky od výkojejky zaregistroval pach, následovala světlice,zastavení vlaku a zadržení. Nevím jestli to bylo v roce 64 nebo 65, ale v tu dobu jsem měl službu na výkolejce.

Ahoj Pepo (Tonda - Mail - WWW)
Škoda že jsi se nemohl zůčastnit setkání po 44 letech stálo to zato. Ten případ o kterám píšeš mi nic neříká. Ale v 65 jsme měli zadržení, Polák pod metrovým dříví, aktovka plná plánů. Pepo napiš ten svůj přiběh z výkolejky a popiš výkolejku. Hodně lidí dnes již neví co to bylo.

Hlídka OPK (Jaryn - Mail - WWW)
Můžete někdo popsat jak přesně probýhala kontrola osobního rychlíku do rakouska? Kdysi jsem tak projížděl a mám pocit že jsme tam čekali 2.hodiny než nás odbavili. Díky.

Re: Hlídka OPK (Tonda - Mail - WWW)
Jaryne vydrž. Admin mě povzbudil tak připravuji článek o službě na OPK České Velenice bude tam i to co Tě zajímá, včetně fotodokumentace.

to Jaryn (joe - Mail - WWW)
Pohled obyvatele Velenic na železniční dopravu už jednou tyhle stránky otiskly:
http://www.dfens-cz.com...007122801

Re: joe (Tonda - Mail - WWW)
Díky za upozornění na zajímavý článek. Rozdíl je pouze v tom že já popisuji léta 1965-67 (nezapomente že to bylo těsně před okupaci v 1968) bylo to období uvolnění. Očima mladého kluka který musel povinně absolvovat základní vojenskou službu a nemohl si vybírat kde. Autor článku popisuje 90.tá léta, ale vcelku se vším souhlasím. Dnes s odstupem let se taky ptám co jsme tam hledali. Dnes hranice existují jenom na papíře, torzo z bývalého Československa je rozkradeno, zadluženo a vytunelováno. Ale jinak si žijem v pohodě. Každý si cestuje kam chce, ovšem pokud na to má.
P.S. Taková maličkost, chlapi vy se stydíte za své jméno že používáte pseudonym? Nebo snad máte pochybnosti o naší demokracii?

? (Antirunkas - Mail - WWW)
A Vy jste kdo "Tondo"?

Re: Antirunkas (Tonda - Mail - WWW)
Stačí klepnout na Mail a máš tam přímý kontakt na mně. Jinak uvádím své pravé jméno, a říkají mi antonín,anton, tono,tonda,toníček,tonek stačí?

Historie (Střelec - Mail - WWW)
Historie vývoje železnice v Českých Velenicích a okolí je zmíněna v Justově knize "Na úzkém rozchodu v Jindřichově Hradci a Gmündu".

lehy na OPK POMEZÍ? (petr - Mail - WWW)
TAK TO SE TO TAM KUREVSKY MUSELO ZMĚNIT!KDYŽ JSEM TAM SLOUŽIL V 80-81,SI NEVZPOMÍNÁM NA NĚCO TAKOVÉHO!NO A DRAPÁK NÁM DÁVAL DOCELA KOUŘ!81-82JSEM BYL JAKO OPKář V AŠI,NO A NA 4TAM NÁM ZAS TOPIL PEPA ŠPALEK!ALE JAK SE ŘÍKALO-PAKÁRNA ALE VEGET!! / ZDAR-SPOLUBOJOVNÍCI!/

pohraničníci (JUDr. Oldřich Ševčík - Mail - WWW)
Zdravím soudruzi,

můj děda byl národní socialista a během 50 let převedl tolik lidí přes Šumavu, že o tom dodnes neví nikdo. Vždy chodili ozbrojení a nikdy jste ho nedostali.
Měl dobré zbraně. Jmenoval se František Formánek a dnes se na vás dívá z nebe a směje se vám. Vy jste dovedli zabít tak meximálně nějakého chlapce, co chtěl na svobodu za velkou louži.

Mě jste také nechytili, když jsem koncem 70 let projel ve vlaku a pak sloužil v US Army.

Proč se pořád zabýváte dobou komunismu?
Nechápete, že jste skončili?
JUDr. Ševčík Brno

"dochtorovi" Ševčíkovi. (Jan Kovařík - Mail - WWW)
To víte,že jo,Ševčík. To víte,že vám věríme. A teď nám ještě řekněte tu "O červené Karkulce (Rote Köpchen),pak změřit teplotu, vypnout notebook, vyčůrat a spát. V sanatoriu MUDr.Chocholouška je režim jak řemen :-)

JUDr. Ševčíkovi.. (Oliver - Mail - WWW)
Celkom si ma pobavil...:-) Už len to aký titul si si dal...:-))) Ak si slúžil u US ARMY, čo tu hľadáš??? Prečo si tam neostal??? Odpoveď je každému jasná, si len a len klamár ktorý trpí komplexmi....


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

chudáci, jenom jste mohli buzerovat nějaké holky.