6. srpna 2009

POPRAVA U ŽELEZNÉ OPONY

I když název zní hrozivě a temně,mohu p.t.čtenáře ujistit,že ve skutečnosti se o žádnou likvidaci kohokoliv nejednalo,právě naopak,tahle historka ze služby u PS patří spíše k těm veselejším. Tudíž – "outlocitné" povahy mohou směle číst dál a tzv.(polistopadoví) bojovníci proti totalitě se nedozví nic,nad čím by pokrytecky mohli lkát,řkouce,jaké že to hrůzy se děli na státní hranici Československa ;-)

Ve střeženém úseku státní hranice mé "domovské" pohraniční roty v Trojmezí jsme měli stanoviště Michal-Martin,kde kromě pozorovatelny,"špaku",byl i tzv.piket (což byla ve skutečnosti zateplená a pro pobyt vojáků upravená maringotka) a kde byl prováděn výkon služby v podstatě 24 hodin denně.




Oproti stanovišti byl hraniční mezník 3 a kousek od něj byl bavorský statek zvaný "Hollerung" u nějž bylo i menší parkoviště pro vozidla. Z německého území bylo tedy velmi dobře vidět pohraniční stanoviště, signální stěnu i pohyb pohraničních hlídek kolem ŽTZ.

U statku občas parkovala vozidla německých turistů,kteří si cestou z Dreiländerecku přijeli prohlédnout československou "železnou oponu" a pozorovatelnu pohraničníků. Obdobně tomu tak bylo i onoho letního dne,kdy se udála událost o níž se chci ve své vzpomínce zmínit.

Na parkoviště přijelo několik vozidel z nichž vystoupila skupina Němců a v trávě si patrně udělali piknik. Roztáhli si deky,vytáhli košíky s jídlem,na dekách se objevila i basa piva a nějaká ta láhev "schnapsu". Občas na naši hlídku na pozorovatelně zamávali a podobně.

Nicméně,kombinace piva,kořalky a horkého letního dne není dobrá kombinace :-) Alkohol vlezl německým turistům poněkud do hlavy a s rostoucím počtem promile v krvi,rostlo i jejich sebevědomí a vzpoměli si na časy,kdy pod vedením Vůdce prováděla Velkoněmecká říše "Drang nach osten".

Jali se vojákům na hlídce spílat,hrozit pěstmi,bojovně máchali prázdnýma flaškama od vypitého piva a vykřikovali cosi o komunistech a obdobně. Na takový vývoj situace naši vojáci nebyli zvyklí a tak vše hlásili na rotu službu konajícímu dozorčímu důstojníkovi.

Operačního na rotě v Trojmezí měl důstojník,kterého tady nechci jmenovat a ani se zmiňovat jaké měl funkční zařazení. Ale mnohé vám snad napoví ten fakt,že byl upřímně oddán straně a vládě a Západ neměl rád až takovým způsobem,že ani doma občas nesledoval vysílání západoněmecké televize či rozhlasu (což,jak vím z osobní zkušenosti bylo i mezi vojáky z povolání unikum),nesmělo se u nich kupovat zboží z Tuzexu a snad,což však nemám ověřeno,nepil ani alkohol,který byl vyroben kdekoliv v tzv.kapitalistické cizině! ;-)

A právě jemu hlídka oznámila,co se děje. Vrcholem všeho bylo,když voják (a mám dojem,že tím záměrně našeho důstojníka ve službě popíchnul) oznámil,že Němci při pohraniční provokaci urážejí i Stranu. Dozorčí důstojník začal vidět rudě,já osobně mám takový dojem,že by nejraději osobně odjel na státní hranici a drzé Germány ztrestal na místě prachem a olovem – želbohu,za daných okolností a v té době neměl k podobnému činu patřičné pravomoci :-)

A v té chvíli dostal operační důstojník ďábelský plán,jak s drzými provokatéry zamést a nahnat jim i něco strachu. Napadlo ho totiž,že před očima západních turistů zinscenuje pohraniční akci a to včetně likvidace narušitele.

Vyčlenil k akci vojáky náhradní poplachové hlídky,jeden voják,jako figurant se šel obléci do jakéhosi polocivilu,který se v podstatě skládal z teplákové sportovní soupravy a kšiltovky. Neboť každá akce musí být řádně materiálně zabezpečena ("o MTZ jde až v první řadě") zavolal si staršinu,nebo-li výkonného praporčíka (VPr)

U osoby VPr se z dovolením zastavím. V době mé služby v Trojmezí dělal staršinu jistý nadpraporčík Tonda Firýt (jméno si dovoluji uvést,neboť onen dobrý muž je již na pravdě Boží). Chlap,který vypadal o patnáct let starší,než skutečně byl. Nevím,co se na něm tak podepsalo,ale slyšel jsem cosi o dřívějším bujarém životě. Inu,život vojenský,život veselý. Nebál se nikoho,kromě velitele brigády,náčelníka týlového oddělení chebské bPS a – své ženy :-) Mluvil zvláštním,trochu huhňavým hlasem,jeho radostí bylo,když na rotě mohl,cituji "zdivočit vojáky" (a respekt si Tonda uměl získat,nejen u nováčků,ale i u mazáků) a jeho zálibou bylo opatrovat nakřečkovaný materiál ve svých skladech - a že tam toho měl! Strašně nerad vydával jakýkoliv materiál,lhostejno zda mýdla,oděvy,nebo munici. Když za ním přišel voják,že něco potřebuje nafasovat,nejčastější staršinova odpověď byla: "Kurwa,vojáku nemám. Nic nemám. Sklady mám prakticky prázdné" :-)) I velitel roty měl leckdy problém od staršiny cokoliv získat. Já osobně mám dojem,že v praporčíkových skladech by se ještě našlo i něco trofejních uniforem po Afrikakorpsu,v kterých dočasně na sklonku 40-tých let chodili první ochránci hranice z legendárního pluku NB 9600 :-)

Ale zpět k oper. důstojníkovi,který si nechal zavolat staršinu,aby mu vydal cvičné střelivo (tzv.slepé patrony) a cvičné nástavce na samopaly. Výkoňák byl již o požadavku informován a chtěl spustit své nářky o prázdných skladech – když tu uviděl operačního,silně nasraného,s krví podlitýma očima. Staršina pochopil,že není vhodná doba ke stížnostem na nedostatek materiálu a vše požadované raději vydal a jako bonus pomáhal vojákům dokonce s páskováním cvičného střeliva do zásobníků (!).

Operační důstojník rychle seznámil nastoupenou poplachovku a figuranta se svojí představou o nasimulované akci a vše se rozeběhlo.

Jaký pohled se naskytnul rozkuráženým Němcům,které bych se nyní už odvážil označit za revanšisty?

Nejdříve zaslechli práskání výstřelů ze samopalu. Na dekách s piknikem zavládlo hrobové ticho a turisti se začali pozorně dívat k drátům,co se to děje: Naskytl se jim pohled na muže v modrých teplákách,který utíká směrem k drátům a v patách má tři pohraničníky,kteří po něm občas vystřelili.



"Narušitel" doběhl k drátům a pokoušel se je,opakovaně a neúspěšně přelézt. Znovu a znovu se drápal na signální stěnu,ale byl vskutku nešikovný,dráty byly pružné,neumožňovali uprchlíkovi je lehce překonat.

V nachmelených Němčourech by se krve nedořezal.

Tu pronásledovatelé dostihli "narušitele",odtrhli jej od signální stěny,spoutali kovovými pouty a odvedli přes kontrolní pás na vozovku a před sebou ho vedli k pozorovatelně a piketu,kam mezitím dorazily i dvě vojenské vozidla UAZ s posilou.

Netřeba snad zdůrazňovat,že turisté v Bavorsku si mohli oči vykoukat,aby jim nic neuniklo.

Vojáci se mezi sebou radili a pak,jako by se rozhodli: postavili "narušitele" ke sloupu telefonního vedení,tři vojáci se postavili pár metrů od něj,namířili zbraněmi,třeskla salva – a spoutaný "uprchlík" padnul k zemi jak podťatý. Dva vojáci k němu přišli,uchopili jej a odnesli do UAZu. Ostatní také nastoupili do vozidel a celá kolona odjela zpět do našeho vnitrozemí,po silnici k pohraniční rotě.

Naši revanšisté na místě vystřízlivěli. Tu tam bylo odhodlání zůčtovat s těmi na druhé straně,duch Velkoněmecké říše se rozplynul... Urychleně naskákali do nedalekostojících vozidel (mám dojem,že rychlost se kterou překonali místo mezi piknik-platzem a auty by vydala na olympijský výkon) a urychleně odfrčeli do nitra rodné Bundesrepubliky.

Dozorčí důstojník roty spokojeně pochrochtával,jak jsme to těm revanšistům natřeli a měl akci za ukončenou. Opak však byl pravdou.

Západoněmečtí svědci "hrůzného činu čs.pohraničníků" si vše nenechali pro sebe a patrně informovali nejbližší policejní dienststelle,neboť zanedlouho vypukli na bavorské straně hranice doslova manévry.



K statku,na parkoviště přijela vozidla všech složek ochrany západoněmecké hranice: zelené vozidla Bundegrenzschutzu,bílozelené vozy Bayerische Grenzpolizei a béžové auta Zoll. A protože i Američané byli bdělí a ostražití a nepochybně monitorovali německý policejní radioprovoz,dorazil i terénní vůz US.ARMY a na obloze bzučel vrtulník Cobra. Asi dvě hodiny se tam naši "protivníci ve zbrani" motali,cosi vyměřovali, fotografovali a filmovali naše území. Jediný,kdo tam chyběl,byl snad už jen hauptkomissar Schimansky a Chuck Norris za Delta Force :-)



A právě onen rej na západní straně čáry se stal osudným i našemu milému důstojníkovi,který celou akci spískal. Tak,jako Američani a Němci odposlouchávali naše vysílačky,tak i naši zpravodajci monitorovali rádiový cvrkot protivníka na Západě. Tudíž,že se něco děje u HM3 si vydedukovali vzápětí a rozjelo se vyšetřování. Nakonec to celé dobře dopadlo, akční důstojník patrně dostal tzv."pojeb",nějaké procenta z platu a celé se to zametlo pod koberec. 
A samozřejmě,že aktivita onoho důstojníka na nějakou dobu poklesla na úroveň mrazu :-)


Zajímá vás více?

Služba u PS: Treffpunkt Pabstleithen DDR





(c) Autor:  Zdeněk  pohranicnik@bloguje.cz

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

skvelé :-D ...možno to niekde vedú na UPN ako jasné svedectvo brutality PS :-D

Anonymní řekl(a)...

Koukám, že režimy se mění ale nápady zůstávají. :-)

Podobnou scénku, i když né tak propracovanou, protože jsme už neměli SIS, jsme předvedli jako mladí policisté služby pohraniční policie Rakušákům. A pochopielně po pár dnech následovalo JESO (JEdnostraná SOulož - jeden jebe a ostatní jsou jebáni). A i když jsem vyšší šarži slíbil, jak se budu kát, tak na tuhle "ideologickou diverzi" dost rád vzpomínám a vůbec se za ni nestydím. :-)

Anonymní řekl(a)...

Koukám, že režimy se mění ale nápady zůstávají. :-)

Podobnou scénku, i když né tak propracovanou, protože jsme už neměli SIS, jsme předvedli jako mladí policisté služby pohraniční policie Rakušákům. A pochopielně po pár dnech následovalo JESO (JEdnostraná SOulož - jeden jebe a ostatní jsou jebáni). A i když jsem vyšší šarži slíbil, jak se budu kát, tak na tuhle "ideologickou diverzi" dost rád vzpomínám a vůbec se za ni nestydím. :-)

Anonymní řekl(a)...

Jo něco podobného bylo i u nás na 12 ale opačně amíci přitáhli děvky a ty se ukazovali nahate na čáře kamoš na špačkárně nevěděl nic jinýhonež stáhnout kalhoty a vystrčit na ně holou vyfásl 7 vostrejch za ustrojovou nekázeň

Pohranicnik řekl(a)...

Inu, mládenci, stávaly se občas na státní hranici věci "nevídané" :-) či-li nestandartní, řečeno dnešním newspeakem :-)

Unknown řekl(a)...

Hezkej článek, jen je škoda, že ho nečetl někdo, kdo umí česky...

Unknown řekl(a)...

Ahoj.Já jsem sice narukoval k PS do Aše až v roce 1991 na Keller,ale musím s poděkováním uznat, že se zdejší blogy starých hraničářských psů skvěle čtou.Jen tak dál kluci.Děkuji.

Slavomír řekl(a)...

Vybírat v minulosti z praktik pohraničníků podobné scény,znamená odkrýt pravdu o skutečných praktikách služby PS.Politicky a vojensky nastavené systémy v pohraničním pásmu vytvořili umělé území,kde panovali podmínky válečného stavu.Tak jako za 2.svět.války stříleli vojáky z týlu,když nešli na jatka dobrovolně,stejně tak se za každou cenu narušitelé likvidovali za každou cenu.Signální stěna,drátěný plot,stovky metrů ke státní hranici. Často ani překrytí nestačilo.Pak nastupovala praxe válečné fronty.Mnohý pohraničník o tom ani neví,nemůže vědět,nebo už nechce,vzhledem ke svědomí o dostižení narušitelů z druhé strany hranice.Hlídka mohla v běhnout až 1km do vnitrozemí NSR,nebo Rakouska.Střílet se muselo na území ČSSR.Zasažený narušitel se musel odtáhnout na naše území za státní hranici.Teprve tam se nafotili brigádním fotografem podklady pro řešení případu.Dokonalá destrukce archivů PS po roce 1989 dnes umožňuje pouze částečné mapování dobové situace a skutečného stavu na tzv,západní hranici.

Anonymní řekl(a)...

Z cyklu Nikdy se nestalo, ale mohlo by se stát. 😆

Pohranicnik řekl(a)...

Trocha pohraničářské latiny v článku je, to ano, ale jen v rámci literární nadsázky :-)